Střepy z let 2004​-​1998

by Zeměžluč

/
1.
02:16
Tak řekni ... kde jsou! Řekni kde ty lidi jsou, prach byli a zas budou. Kde jsou, kam se poděli, pryč jsou, dávno zetleli. Je tisíc způsobů jak s lidma naložit, zakroutit krkem, zaživa usmažit. Co tě jen napadne to všechno se může, narazit na kůl, stáhnout z kůže. Tak řekni ... kde jsou! Řekni co se mohlo stát, milionů padesát, takový lidský oběti neznalo žádný století. Je tisíc způsobů co s lidma udělat, dají se postřílet a nebo zplynovat. Naházet do jámy, spálit na hranici, rozvěsit po stromech, useknout palici. Nejhorší na tom je, a toho se můžeme bát, že všechno co se stalo se znovu může stát. Tak řekni ... kde jsou!
2.
01:31
Slyšte! Svoje nejlepší lidi – lidi, lidi. Jen ať to každej vidí – vidí, vidí. Jak vypadá vděk počesku – česku, česku. Facky místo potlesku – potlesku. Ponížení a rány – rány, rány. Z kostí, slz slavobrány – brány, brány. Co jsme my lidé, co jsme zač – zač, zač. Ty Bože nad námi plač. Sami sobě to se ví, cizí to tak neumí. Cizí nezná slabých míst, nezná pravou nenávist.
3.
02:28
Odsun to je vyhnání, vyrvání lidí z domova, bez ohledu na vyznání, jen dle jazyku otcova. Hanba – hanba nám, hanba – hanba vám. Hanba – hanba všem, všem těm co to připustili. Odsun to je vyhnání, vylikvidovat byl cíl, k mateřštině své přiznání tak každý draze zaplatil. Odsun to je vyhnání, vinu však nikdo nezkoumal. Kolektivní trestání, to „vítěz“ se vyznamenal. Odsun to je vyhnání, to se nedá odestát. Když jedni se pravdě brání, pak druhý dál bude křivda žrát.
4.
02:12
Sobotu plést si s nedělí, tak to byste věděli. Zprava doleva, že prej psát, klikyháky malovat. Chcete košer chlast i žrádlo, nevoní vám naše sádlo. Jó lepší nežli vepřová je chudák holka Hrůzová. A co ten jazyk – tak řeč cizí, kdy už ta ze světa zmizí. Je provokací je to že jste, tak co děláte zrovna zde. Můžete si za to sami, že není tu místo mezi námi. Není tu místo mezi námi, není tu místo pro vás. Jste jiní, jste jiní, jste jiní, sakra jiní, a tím jste vini. To, že jste jiní – to je ten hřích, jste trnem v oku nás neschopných, všech nýmandů a šedých nul. Jste nad zlato, jste světa sůl, v rozmanitosti, v odlišení, v tom tkví kouzlo nad něž není. V tom je síla a krása světa, až budem stejní – pak po nás veta. Jsme jiní, jsme jiní, jsme všichni jiní. Jsme jiní, jsme jiní, díky Bohu, jsme jiní.
5.
03:41
Člověk, člověk – pěkný tvorstva pán na zemi. Člověk, člověk – největší omyl, když ho Bůh stvořil se stal. Ze všech zvířat jenom člověk, vládne řečí, lže a brečí. Ze všech zvířat jenom člověk se přizpůsobí ať čemukoli. Ze všech zvířat jenom člověk, vše zneužije – druha zabije, člověk… Jenom člověk stále se mění, stále si hraje na to co není. Jenom člověk ve své pýše se poníží bez potíží. Jenom člověk zradí sám sebe, svoji lásku, víru i tebe, člověk…
6.
Výroba spasí svět, výroba pro výrobu, mírou úrovně je, HDP na osobu. Jen víc a víc a víc, jen víc a víc a víc, jen houšť a větší kapky, všechno pro výrobu! Jen víc a víc a víc, jen víc a víc a víc, na oči, uši klapky, všechno pro výrobu! Výroba spasí svět, výroba pro výrobu, jen nekonečný růst, je lékem na chudobu. Výroba spasí svět, blahobyt, prosperita… Na spásu duše ser, teď jsme u koryta! Jen víc a víc a víc, jen víc a víc a víc, čím hůř, tím bude líp, všechno pro výrobu! Jen víc a víc a víc, jen víc a víc a víc, tohle už není vtip, všechno pro výrobu!
7.
01:57
Co mne ze sna budí, proč nemůžu v noci spát, celej den mne děsí, co se mi zas bude zdát. Hlavou se mi honí všelijaký představy: Nekonečný řady křížů, střílení a popravy. Zpocenej se třesu, zas mám před očima hroby plný mrtvol, sebe mezi nima. Mám strach z proroků, mám strach z budoucnosti, mám strach z násilí a z lidský blbosti.
8.
01:18
Ten strach, co byl, se vůbec nezměnil. Ten strach, co ve mně jen, roste a graduje. Ten strach, co jsem měl, zesílil, zmohutněl. Ten strach víc podob má – víc, než se unést dá. Strach trvá...
9.
Svoboda už není, to co kdysi byla, slova význam mění, doba ho změnila. Vývoj nebo pokrok, taky humanita, oč jde neví otrok a to je realita. Konečný řešení – totální válka. Trvalá svoboda – sklapla past. Kruh se uzavírá, je čas obětovat, když v dobro chybí víra, budeme kamenovat. Zbytečná jsou slova, když promluví zbraně. Trvalá svoboda znamená hrrr na ně. Jít tam a zabít je!
10.
Zas poteče krev … Zas krev poteče, řekni člověče, musí to tak být, chceš smrt nebo žít? Zas poteče krev … Krev poteče zas, šelma v každý z nás a člověk člověku zas půjde po krku. Zas poteče krev … Zas už teče krev, namísto řeči – řev, tak proč neříci ne dokud to ještě jde. Copak to ještě jde? A copak to vůbec někdy šlo?
11.
Už to tak teda je, ať chceme nebo ne. To není beznaděj ani rezignace. Stejná hra – stejný děj, po všechny generace. Bude, bude, bude, válka bude – musí být. Veřejný mínění vůbec nic nezmění. Kostky vrženy jsou a karty rozdány. To zas jen lidi jdou lidem do rány. Bude, bude, bude, válka bude – musí být.
12.
Byl tu jeden takovej, měl podivný kecy, o lásce a o míru, to vám byly věci. O odpuštění, pokání – no a tak dále, ke všemu se prý vydával za židovskýho krále. To byl ten štváč mírovej… Od těch dob – čas od času, sem tam někdo šílí, zpochybňujou poznání, že pravdu má kdo střílí. Neuznávaj sílu, moc – to na čem svět stojí, žvástama o lidskosti – maskuje, že se bojí. To je ten štváč mírovej… Přitom válka k člověku, odjakživa patří, ve jménu míru zabíjí a ve zbrani se bratří. Kdo má problém to pochopit – kdo hystericky kříčí, kdo se proti postaví – ten sám sebe tím zničí.
13.
02:29
Život to je boj člověka s přírodou, až dojde k vítězství, vítězi nebudou. Nepřítel číslo jedna, naše planeta Zem, den vítězství se blíží, a na to dojedem. Já věřím, věřím, věřím, bez víry žít se nedá. Já věřím, věřím, věřím, že se Země nedá. Nedej se! Život to je boj a byl jím v každý době, člověk versus svět, člověk sám proti sobě. Sám ortel vynese, nad sebou, nad Zemí, sám větev podřeže při plném vědomí.
14.
01:55
Krásný holky na kolech a ještě krásnější v autech. Nejhezčí ženský na světě, na celý týhle planetě. Tam jsou. Moře, plamy, slunná pláž, tohle ti rozzáří tvář. Zapomeneš na chvíli na bídu i na rozdíly. Co jsou.
15.
02:01
Alena chlastá, fetuje, tělo, duši si huntuje. Z videa zná svý idoly, svalovce, kurvy, mongoly. Hrdinou je, kdo nadává, kdo lže a druhý okrádá. Slušnost je znakem slabosti a nebo projev blbosti. Aleno! Alena měla vše a hned, tím se na ní provinil svět. Z nudy jenom nudou žít, to se musí projevit. Bejt od patnácti zavřená, to taky něco znamená. Srát na všechno i na sebe, co čeká ještě na tebe?
16.
Jednou budem dál... třeba v prdeli. Vždyť už tam jsme! Když jsme se tak snažili, no tak tam jsme, tohle záležitost jediný generace nebude. Tohle bude trvat dlouho, na to vemte jed, vždyť jsme tady samí šmejdi, radost pohledět, to teda jsme – jo!
17.
Daleko jak daleko, až na samém konci cest. Stány gazel ztepilých, lest a bída velkoměst, tam v poslední ulici na bulváru bez světel v pachu z doků každou noc najdeš burzu jejich těl. Že by špína? Že by hnus? Ale kdepak – hádat zkus! Realita tohohle světa – realita bez příkras. Realita tohohle světa – realita odraz nás. Černý růže Sahary, černý dcery Afriky, vytržený z kořenů, u silnice patníky. Trh je trh a funguje, otroctví včera jako dnes, zboží zbožím zůstane, v očích chtíč a taky děs.
18.
01:46
Všechno divný je, samý znamení. Někdo tě sleduje, to je k zbláznění. Nevíš co se děje, nevíš vlastně vůbec nic. Nevíš co se děje, nevíš vůbec nic. Chodíš sem a tam, oči šílený. Bloudíš bez cíle, jsi zcela zmatený. Jsi na konci sil, v hlavě ti hučí, nedokážeš vnímat, všechno se točí. Bloudíš stále víc, hlasy vítězí, mozek ti praská, jak drcen řetězy.
19.
Homo se raduje a radost graduje, homo se raduje. Homo se raduje a ničí svět. Homo se raduje z lidských běd. A radost graduje, jak s jídlem chuť. Homo se raduje, tak jím buď, vždyť už jím jsi!
20.
01:33
Dobro a zlo jen slova jsou, bez nás lidí nic nebudou. Jen díky nám, našim hlavám, je ten věčný zápas bojován. Dobro, zlo – je tu. Dobro, zlo – k světu – patří! Dobro a zlo, světlo a tma, kdo se v tom vyznat má. Mám zmatek v hlavě, chaos v duši jak se na člověka sluší.
21.
Až denně budu ožralej potom mi snad bude hej. V hospodě budu sedávat, jak dřív jenom nadávat. Tak to má být, to co jsem chtěl, no takhle jsem to nemyslel. Tak jak to teda vypadá je jiný než má představa. Tak to je. Kde jsou pečený holubi co měli lítat do huby. Pivo, víno, vše je drahý, ale vždyť jen to mne baví. Já se měnit nebudu, vždyť mám svoji hospodu. S chlapama se zas ožerem, na život nadávat budem.

about

Band webpage: www.zemezluc.net

All tracks recorded at Audioline studio, Brno

credits

released January 1, 2004

Vocals, Bass: Šoty
Guitar, Vocals: Eda
Drums: Batería (tracks 1-6)
Drums: Sam Jr. (tracks 7-19)
Drums: Mája (20-21)

license

all rights reserved

tags

about

PHR Czech Republic

contact / help

Contact PHR

Streaming and
Download help

Report this album or account

If you like Střepy z let 2004-1998, you may also like: