1. |
|
|||
Na tom kopci až na konci
kamenitý cesty
Stojí kříž a na něm pravda
nad ní noc a hvězdy
Pošlapaná, odsouzená
často v kapkách deště
Z jejích ran se řinou slova
ke kamenům v cestě
Na tý cestě stává blázen
a ty slova chytá
Nejsou to jen hloupý fráze
co tu pro vás zpívá
Pasáží se míhaj tváře
na cestě do pekla
Na hlavami svatozáře
z reklamního světla
V jejich očích vidám lháře
a největší síla
jsou barvy tý svatozáře
rudá, modrá, bílá
A kreativní jedinci jsou
odsouzeni k doživotí ve tmě
Kreativní jedinci jsou
odsouzeni k doživotí ve tmě
Kreativní jedinci jsou
odsouzeni k doživotí ve tmě
Kreativní jedinci jsou
odsouzeni k doživotí ve tmě
|
||||
2. |
Ucházím - Podivná Zoo
02:37
|
|
||
Na obzoru obrovskej reflektor
nesmyslnost týhle akce zná
Na místě zastavit a oddechnout
nezbejvá čas cesta bude zlá
Přilba tíží v mlčenlivém pochodu
a kanady snad dvacet kilo maj`
Do boku tě tlačí láhev na vodu
a kdybys odmít`do basy tě daj`
Zoologická zahrada
se cvičenejma lidma
neví ani bůh čí je tohle vina
Zoologická zahrada
se čvičenejma lidma
není ani bůh čí je tohle vina
Tady naučil ses hochu zabíjet
jako jiní rozmanitě klít
Podle těch idiotů vepředu
velkou radost měl bys z toho mít
Zoologická zahrada
se cvičenejma lidma
neví ani bůh čí je tohle vina
Zoologická zahrada
se cvičenejma lidma
nevíme ani my
|
||||
3. |
Ucházím - Jak řvou ovce
02:19
|
|
||
Společnost je zkurvená
a systém stojí za hovno
Pravil chytrej světa král
a já ho poslal do piče
Rebela co živí stát
a nebo možná rodiče
Umí dlouze blábolit
co všechno volá do nebe
a zatím ho nenapadlo
začít třeba u sebe
Společnost je zkurvená
a systém stojí za hovno
kecy co nic nestojí
když slovům skutky schází
Naše společnost je zkurvená
a systém stojí za hovno
Ty kecy co nic nestojí
nás rozdrtili na drobno
Tohle platí pro všechny
pro ně pro mě i pro tebe
Zametat svůj vlastní práh
to málokdo z nás dovede
Systém učí společnost
hledat chyby u druhejch
Myslet jenom na sebe
a využívat bezbranejch
Jo takovej východ slunce
ten je celkem v pořádku
Peníze mám ale radši
ty už stojej za hádku
Společnost je zkurvená
a systém stojí za hovno
Hra slov která nebolí
když slovům skutky schází
Naše společnost je zkurvená
a systém stojí za hovno
Ta hra slov která nebolí
nás pohltila nadobro
|
||||
4. |
Ucházím - Nahnáno
02:25
|
|
||
Z bordelu se zrodila
velká rudá masařka
Kam se dalo nakladla
svoje hnusný vajíčka
Nahnáno, nahnáno, nahnáno
Nahnáno, nahnáno, nahnáno
Mozky v dětskejch hlavičkách
žerou červi z masařky
Masařka se usmívá
hladí svoje dětičky
Oni maj`nahnáno
Oni maj`nahnáno
Oni maj`nahnáno
Oni maj`nahnáno
A my na to čumíme
a radši nic nevíme
Život rychle utíká
masařky se bojíme
Nahnáno, nahnáno, nahnáno
Nahnáno, nahnáno, nahnáno
Nahnáno, nahnáno, nahnáno
Nahnáno, nahnáno, nahnáno
|
||||
5. |
|
|||
Kdo se směje naposled
ten se dočista pomát`a
ten se směje nejlépe
ten se směje nejlépe
ten se směje nejlépe
ten se směje nejlépe
Supi si tě dají k večeři,
my si dáme k snídani ty supy
Tma se blíží oběť nevěří
svět je džungle připravme si zuby
Ať se smějem nejlépe
Ať se smějem nejlépe
Ať se smějem nejlépe
Ať se smějem nejlépe
Můj život psali bítníci
a seškrabávám pomalu
zbytek spálený pizzy
ze smaltovýho kastrolu
Prokleju všechny děvky
rozpařim celou hospodu
Nableju do výlevky
strčim hlavu po vodu
Kdyby to město mohlo mluvit
o pouti sebevrahů
S hymnou flamendrů na rtech
chce netrpělivostí prudit
Hltaje další prohru
života ve stínadlech
Drž pěkně karty nad stolem
ať můžeš ještě dýchat
Tahle hra smrdí krchovem
kterej nám trumfy vykrad`
|
||||
6. |
Ucházím - Vzpoura
02:44
|
|
||
Já když ráno brzo vstanu
a okno si otvírám
tak sám sebe vidím v davu
jak tam tiše umírám
Lidi kráčej bez cíle
to každej má svůj svět
Já se vleču mezi nima
nedá se to vydržet
Nevidím peklo, zem ani nebe
Nevidím světlo, nevidím sebe
Potácím se tmou barevnýho ticha
Pohřební auto už pro mě jede
Já nechci umřít zaživa
já nechci, nechci
V matném pouličním osvětlení
já hledám dobrý místo k vyspání
Ale hledám marně
už tu žádný není
Pod mostem je zas k přecpání
Bez peněz nemám na jídlo
a žebrat to se bojím
Tak nemám ani na pivo
a před hospodou stojím
Nevidím peklo, zem ani nebe
Nevidím světlo, nevidím sebe
Potácím se tmou barevnýho ticha
svůj nápoj lásky smrt mi už míchá
Já nechci umřít zaživa
to je ta vzpoura
Neničte mě, pomožte mě
Svůj nápoj lásky smrt mi už míchá
Já nechci umřít zaživa
to je ta vzpoura
|
||||
7. |
|
|||
Začínám věřit
že dotyk je jen výboj elektřiny
a já že už jsem vyschl v kamení
Začínám věřit
že dotyk je jak rána na buben
a má kůže že praskla při ladění
Začínám věřit
že ani bolest mě už nevyléčí
a závidím všem těm co ještě umí plakat
Mě vyschly slzy a popraskaly oči
jak tančí krása už nedovedu skákat
Začínám věřit
kdybys mě roztrhla a spálila jak papír
slibuju že shořím nevinným plamenem
Nikdo mě nezhasí, nikoho nespálím
a nikdo nebude muset uhnout pohledem
Začínám věřit že není co stavět
není co sázet a není co plodit
Jediné štěstí je rychle umřít
nebo se nikdy nenarodit
Je tahle víra
jedinou obranou lidské bytosti
v tomto světě
nebo se stane
záhubou člověka, vítězstvím stínu
a prázdným zrcadlem
když
začínám věřit že není co stavět
není co sázet a není co plodit
Jediné štěstí je rychle umřít
nebo se nikdy nenarodit
|
||||
8. |
|
|||
Vytržen ze světa který jsem znal
Vytržen z života který jsem žil
Vytržen z bolesti kterou jsem plakal
Vytržen ze snad co jsem snil
Vytržen z čekání kterým jsem spěchal
Vytržen ze síly na kterou nemám sil
Vytržen ze smrti kterou jsem umíral
Vytržen z momentů v které jsem věřil
Vytržen z pohledů které už nedohlédnu
Vytržen ze slov která nevyřknu
Vytržen z moří v kterých klesám ke dnu
Vytržen z dotyků kterých se nedotknu
Vytržen z vůní těch které nedokvetly
Vytržen z nocí těch které navždy spí
Vytržen ze tmy která mě budí světly
Vytržen z lásky, z lásky co nemluví
Vytržen z bolesti kterou jsem plakal
Vytržen ze sna co jsem snil
Vytržen z čekání kterým jsem spěchal
Vytržen ze síly na kterou nemám sil
Vytržen z vůní těch které nedokvetly
Vytržen z nocí těch které navždy spí
Vytržen ze tmy která mě budí světly
Vytržen z lásky, z lásky co nemluví
|
||||
9. |
|
|||
Zavři oči
a už je nikdy neotvírej
Přestaň mluvit
a už nikdy ani slovo
Přestaň myslet
a voskem zalej uši
Přestaň cítit
konečně vypusť svoji duši
Sejmi svou masku
a zahoď také svoji tvář
Otisky prstů si odřezej
Zavři oči
a zavři také oka
a když někdo zaklepá
tak neotvírej
Staň se ideálním člověkem
Zavři oči
nebo je rovnou vypíchni
Přestaň mluvit
raději vyřízni si jazyk
Přestaň myslet
a voskem zalej uši
Přestaň cítit
konečně vypusť svoji duši
Staň se ideálním člověkem
|
||||
10. |
|
|||
Tato noc nikdy neskončí
a nikdy nezemře má touha po dni.
Lodě už nevyplují na moře
a ty z moře už se nevrátí.
A slzy pro touhu a slzy bolesti
zůstanou stejně slané.
Závrať je sýček, který zpěvem věští neštěstí
a nezhasí ji žádný oheň který plane
Tvář v hladině zůstane bez očí
a nikdy nezemře má touha po pohledu
Ptáci zas prší z nebe s roztátými křídly
jablka reziví po polibcích plných jedu
I tělo Krista z nebe do hrobu se navrací
když z třísek kříže klíčí železné růže
A rány po dotyku lidské dlaně krvácí
A stíny halí se do lidské kůže
Závrať je dlaň která do ran vráží klíny
závrať je sůl a ocet
prokletých
Ne tato nemoc nikdy neskončí
vždyť není lékaře a lék je jed
A kroky člověka ve světě lidí
jsou neskončenou závratí
Ten čas je stejně jenom pořád tam a zpět
od břehů v hladině kruhy běží
Hodil jsem kámen náraz zbořil celý svět
zbývá jen pád a mat od bílých věží
Závrať je slunce které rodí stíny
a stín který slunce pohltí
Závrať je dlaň která do ran vráží klíny
Závrať je sůl a ocet
prokletých
Závrať je sůl a ocet
prokletých
|
||||
11. |
|
|||
Křídel pár to je ten krásný dar
který zapomněl nám dát pán
Tobě ho dal a jak už to bývá
nemohl's ho unést sám
Jméno tvé zná dnes každý z lidí
Ikarus který k slunci vzlét
Ó příteli můj už je to dávno
už je to pěkná řádka let
Touhu tvou má když každý nosí
a každý se s ní narodil
Jó za první pád když jsme ještě malí bosí
tak dostaneme hned svůj díl
A potom už pouze své pírečko k pírku
my lepíme celý život svůj
voskem ze svícnů na oltáři bohů
Ikare při nás teď stůj
Znáš dobře ten dlouhý pád
Ze slunce temnou nocí
znáš bohy mocný moc jedí a nesní
jsou nemocní svojí mocí
Slunce ti křídla rozpouští
a dole tě moře čeká
Tvůj pád ještě dneska neskončil
a to mě právě leká
Jednou snad se moře uklidní
a vlny pírka na břeh vynesou
A dětí houf je vezme do dlaní
a domů si je ponesou
Až potkáš to dítě tak pamatuj
to nesou malé zbytky velkých snů
To dítě to ví jen se podívej
snad v něm vidí záblesk příštích dnů
To byl můj přítel Ikarus
kterému zpívám tohle blues
Byl miláčkem múz a nepřítel zlých bohů
kteří mají trošku jiný vkus
Jen křídel pár to je ten krásný dar
který zapomněl nám dát pán
Tobě ho dal a jak už to bývá
nemohl's ho unést sám
Znáš dobře ten dlouhý pád
ze slunce temnou nocí
Znáš bohy mocný moc jedí a nesní
jsou nemocní svojí mocí
Slunce ti křídla rozpouští
a dole tě moře čeká
Tvůj pád ještě dneska neskončil
a to mě právě leká
Náš pád
|
||||
12. |
|
|||
Znovu spadlo listí
kus větru který minul
a povadly i dlaně smutku
co jsem si neprominul
Nikdo nedokáže
vyléčit co je mrtvé
a život odplivne si zase
další hořkou slinu
Krev už ztuhla v žilách
necítím žádnou vinu
když ohledávám smrt,
smrt co měla rakovinu
A její chladné ruce
snad odlévané z cínu
jsou pobledlé jak stíny
od jara do podzimu
A její ztuhlé tváře
propadlé někam ke dnu
a její prázdné oči
tak prázdné že jich nedohlédnu
Má pokřivená ústa která
snad stále čekají na polibek
a ránu která nezarůstá
nahmatal jsem ji na žebrech
A někde uvnitř skřípnuté
má slovo dutý vzdech
co živou by ji šimralo
příjemně po zádech
To slovo co se mění v kámen
že nepustí ji na nebe
Smrt smrti život žití amen
a popel sníh který nezebe
|
Streaming and Download help
If you like Split kontrakultura, you may also like: