1. |
|
|||
Vyrýváme slova do rozpadajících se zdí, slova lásky a vzteku.
Snad se někdo začte do těch malých úlomků.
A slova padají, padají na zem a tříští se na kousky.
Najde se někdo, kdo je posbírá a dá jim původní tvar a význam?
Slova padají, lidé pláčou nad ztraceným. Čím? Čím, čím...
Ztracenými...
Slova padají a hvězdy hasnou.
Až bude umlčen poslední nepřizpůsobivý hlas.
Nastane ticho. Nekončící ticho.
Již nebude třeba slov, člověku bude třeba umět už jen kývati hlavou.
Dokud však bude alespoň jedna svítit, budeme tu i my.
Jedovaté sliny dávají nám za pravdu.
A ten chřtán? Už je zplna otevřený.
A co lidi? Chytí se na návnadu jednoduchých řešení, která stejně nic nezmění.
A co krize? Hovno kapitálu, ale celého lidského myšlení.
Kdy i my přijdeme na řadu, neočíslovaní.
Oči jsou na každém rohu, prázdné zdi – ty všechno slyší.
Dej si pozor na pomocnou ruku, která chřestí okovy.
Mediální propaganda, systém skvěle funguje.
Pro pocit falešného bezpečí ještě větší faleš radarů a raketových sil.
Mír? Pohádka pro slepé, noční můra finančníků.
Další na seznamu – báchorky o nadčlověku, to už tady přece bylo.
A proto šlechtěme gen.
Rostlin, zvířat, lidí.
Stále to nevidíš? Zavři oči a představ si svět. Otevři mysl, přemýšlej.
Rozbij svou skořápku. Ne, nechceme svět plný zarytých přesvědčených anarchistů.
Chceme svět svobodných bytostí, které se vzájemně chápou a respektují. Anarchii, anarchii.
Ale ne plnou stereotypů a předsudků. Hovno punk, hovno straight edge, hovno metal, tekkno, vegan, hovno crust. Svobodu!
Nasrat na scénu, nasrat na všechnu tu policii ve scéně, která nám říká co máme být. Jsme tím, čím jsme. Lidmi. Obyvateli planety Země. Nasrat na scénu, budujme komunitu, ne stádo ovcí, byť černých.
Komunitu...
|
||||
2. |
Pozlátko
02:36
|
|
||
Pozlátko - umělá koruna na hlavách mrtvých
Pyramidy z písku, vítězné sloupy z prachu
Oslavné brány do pekel, do prázdnoty
Zdobené věnci strachu
Snažíš se mě chytit, toužíš vlastnit, ovládat
Živé, mrtvé, věci, tituly, pocty
Z mrtvých těl svých protivníků
Stavíš mírové mosty¨
Zvyklost podřízenosti - potřeba moci
|
||||
3. |
Vyhoďme ho z kola ven
02:21
|
|
||
Ptáci letí po obloze, hvězdy padaj na mou hlavu, v noci temný noční můry, ztracená uprostřed davu -
Já vidím tvůj obličej, co ztrácí se ve dnech i nocích
Vidím tvý tělo, co ztrácí se ve změti ulic
Vidím tvůj život, co ubíhá tebou nenásledován
Vidím tě stavět tvůj dům, kolem ostnatý drát
Proč?
Vyběhnout z davu!
Zní to tragicky, postavit se mimo.
Zkus se však zamyslet -
Mimo kruh máš víc rozhledu a svobody
Seš dokonalá imitace ve výkladní skříni
Seš perfektní kopie kopie kopie….
Nekonečný zástup figurín v osvětlené vitríně
Klouby natočené do nepřirozených poloh
|
||||
4. |
Podzim dětství
02:41
|
|
||
Slunce pro mě tu nejsi
Tvé teplo necítím
Jen listy podzimu a déšť, co skrápí mou tvář
Touha po dotyku, kterou následuje strach
Pohled jako trest a neustálá výčitka
Ve vašich očích
Vaše mít rád je lež, vaše pohlazení je udeření
Modřiny památkou na vaši lásku
Bezesné noci uprostřed tmy, strach z každé minuty
Samota uprostřed všeho, pocity zbytečnosti a přítěže
Pro vás i pro okolí pro všechny ničím
Jen zbytečným tvorem
Co se vám motá do životů
Jen další věc navíc co vám stojí v cestě
Co vás okrádá o čas
|
||||
5. |
|
|||
Pojď, otevři okno a podívej se ven, pohlédni na svět
Svět, kde přetvářka, prázdné kecy a peníze
Mají větší moc než láska, solidarita a zdravý rozum
Realita bytí, kdy se mluví o míru, zatímco se čím dál více zbrojí
Schránky bez duší pochodují v zástupech k urnám v naději na lepší budoucnost
Jsou spíš než lidské bytosti podobné strojům, které mají předurčený osud
Sloužit k blahu ovládajících
A ano i my, ty a já volíme osudy lidí žijících, nebo spíše přežívajících v
hrozných podmínkách třetího světa
V podmínkách, které si vůbec nedokážeme představit
Otroctví není historií a budoucnost je nejistá
Dnes už je velice těžké vyhnout se produktům nadnárodních mafií
Je to prakticky téměř nemožné, ale stále jsou lokální výrobci
Podporujme je a podpoříme tak i situaci lidí otročících ve sweatshopech
Nekupujme zbytečně nové věci, když staré ještě pořád dobře fungují
Na co nová trička, kalhoty, bundy, když jsou jich plné sekáče a kontejnery?
Zkusme si odepřít kousek našeho blahobytu, protože ten blahobyt je vykoupený krví
Ve výlohách září krásné nové boty
Jejich minulost ale tak zářivá není
Globální kapitál je šitý rukou dětí
A dalších bezmocných, novodobých otroků
Do krve rozedrat ohnuté hřbety
Na jazyku cukr, ale v ruce hůl
Degradovat lidi na pracovní stroje
A do rozedraných ran ještě sypat sůl
Svinská práce za 20 centů na hodinu
80 procent lidí pod hranicí chudoby
A po práci, když dostanou se ven
Ještě se musí starat o to, aby měli co do huby
To je život, to že je život?
V režii spekulantů a nadnárodních korporací
Nelidské podmínky a sociální nejistota
Jsou výsledkem finančních machinací
|
||||
6. |
|
|||
Nežeru vám to.
Píšu svoji vlastní historii, nechci se podílet na té vaší.
Nežeru vám vaše války, které mají osvobozovat a chránit.
Na konci jsou to stejně a zase jenom války.
Minulost tvoří budoucnost.
Staletí strachu a dobývání.
Historie síly zbraní, historie moci peněz.
Překlenul se most a v přítomném čase stále chytřeji vysáváte sílu odporu.
To, co nelze porazit, začnete prodávat.
Masa to koupí, masa se veze.
Tisíce neškodných revolucí na tričkách z obchodů.
Další idoly, které mají udržet zdání o právu na svobodný názor.
Nežeru vám to.
Chcete abychom přemýšleli o ceně odporu, ne o jeho hodnotě.
Nežeru vám to a ptám se:
Která revoluce je dnes v akci?
|
||||
7. |
|
|||
Řeky slov plné sraček
Kterýma se krmí davy
Servíruje se jen, to co chutná mocným
Zaručeně pravdivé a objektivní zprávy
A dav si žere a žere
Všechno dobře stráví
Když se náhodou někdo začne dusit
Dav se ho sám zbaví
Pokřivená realita a usměvavé tváře
V noci město pohltí z oken modrá záře
V litrech sladké polevy se to důležité ztratí
Informace ovládá, ten co dobře platí
Nehodící škrtá se, nedozvíš se nic
Pravda v podání mocných nemá rub a líc
|
||||
8. |
|
|||
Tak co?
Jsi tím čím jsi chtěl opravdu být? Nebo jen dalším produktem společnosti?
Splácíš cizí dluh a jsi šťastným nevědomým.
Šťastný nevědomí, chycen v otroctví?Chycen v systému ekonomického, politického, náboženského otroctví.
Tak zpřetrhej pouta a rozbij mříže!
Myšlenka je hybnou silou, přátelství – cesta svobody
V uspěchané době dnešních dní
dávají ti stavět mříže vlastní klece
Jednou za čas předhodí zbytku snů
Abys nepocítil, že tvůj mozek hladoví
Jsi morkem v kostech „jejich“ země
Víno které lačně hltají
Nikdy nebudeš tepat do pilířů moci
Těch co ti pouští žilou potají
Lehce se mluví o lepším světě/ Lehce se mluví o lepším světě, ale těžce se bije hlavou do zdi
Těžko se bije do zdi z davu / nepřemýšlejících davů
Přivezl sis nákupní vozík plný lehce splnitelných snů, ale přemýšlel jsi někdy nad jejich cenou? Nad jejich skutečností? Myslíš, že jsi svobodný, ale tvůj mozek dál hladoví.
|
||||
9. |
|
|||
Lesk a bída/ strany obrácení/jedna je druhým/ věčné zápolení.
Prsty proti sobě, hladu umlčení/jen pocit malicherný o věčném nasycení.
Sen o blahobytu/ tma v mysli a tma v očích/chiméra všemožného/ vždy záhubou končí.
Tak kolikrát?
Znovu se kolo roztáčí/ štěstěna objímá tě/škodolibé pousmání.
Tak kolikrát?
Ti ještě říci musí/ že věrnost její je pouze trapné zdání?
Tak kolikrát?
Ti mlhu z očí setřít musí, než pochopíš?
|
||||
10. |
Bludný kořen
03:48
|
|
||
Zahoď svoje svědomí, otoč hlavu, zavři oči a pokračuj v pochodu
Součástí stáda, jen nevyčnívat z davu, sami sobě stíny, sami sobě vrahy
Když zůstaneš v koutě sedět
Spadlá hvězda nic nezmění
Můžeš roky k nebi hledět
A oddávat se v klidu snění
Života imitace
Davová izolace
Totální rezignace
Uzavřen uprostřed lunaparku v hlavě
Stále dál před sebou utíkáš
Následován svým stínem
Neutečeš – bludný kořen máš sám v sobě
|
Streaming and Download help
If you like Fuck the system!!! ... A co dál?, you may also like: